Centrální banky - štěstí přeje připraveným

• Nyní, víc než kdy jindy, musí centrální banky předjímat vývoj a získat tak  kontrolu nad očekáváními trhu.
• Americká centrální banka (Fed) snížila poprvé po více než 10 letech úrokové sazby, aby podpořila slábnoucí ekonomický růst.
• Japonské centrální bance (BoJ) i Evropské centrální bance (ECB) hrozí, že spadnou do pasti na likviditu, ve které nástroje monetární politiky přestávají fungovat.

Ekonomický výhled se lehce zhoršil a inflace nedosahuje očekávaných hodnot. Evropská centrální banka dala proto najevo, že je připravena uvolnit monetární politiku. Naproti tomu americký Fed se k reálnému kroku již odhodlal, když poprvé po více než deseti letech snížil úrokovou sazbu, aby podpořil ekonomiku a předešel jejímu poklesu.

Úkol udržet ekonomický růst ležel v posledních 30 letech vždy převážně na bedrech centrálních bank, nyní je však jejich situace mnohem složitější než před rokem 2008.

V roce 2008 nastal pro centrální banky zlom

Až do roku 2008 dělaly centrální banky svoji práci dobře. Jasně komunikovaly svoji strategii, měly kontrolu nad výnosy státních dluhopisů a byly schopné udržet inflaci ve stanoveném pásmu. Od finanční krize v roce 2008 musely centrální banky začít dobře předjímat další vývoj, aby dokázaly minimalizovat rizika a zároveň měly pod kontrolou vývoj inflace. V prostředí nízkých úrokových sazeb je však stále těžší zmírňovat následky obchodních válek, politické nejistoty či klesající důvěry firem.

Otázkou je, zda centrální banky nyní vůbec mohou úspěšněovlivňovat očekávání trhu. A když nedokáží ovlivňovat očekávání prostřednictvím úrokových sazeb, budou muset hledat další nástroje, jak působit na výnosy státních dluhopisů. Aby si uchovaly potřebnou míru kontroly, začaly poskytovat podrobné komentáře a výhledy k dalším krokům. Vsadily také na kvantitativní uvolňování, které jim umožnilo výnosy snížit.

Důvěru lze snadno ztratit, hůře se však získává zpět

Zatímco Fed dokázal s tímto předvídavým přístupem uspět a prostřednictvím soustavné agresivní snahy tlačil nominální výnosy pod jejich rovnovážnou úroveň a tím udržel inflaci na rozumné úrovni, ECB i BoJ nedokázaly tento přístup následovat.
BoJ po roce 2000 signalizovala, že její monetární politika ztratila schopnost ovlivňovat inflaci, v případě Japonska deflaci. Od té doby se marně snaží získat důvěru zpět. Evropská centrální banka se nachází někde uprostřed.

V případě, že centrální banky ztratí kontrolu nad účinky monetární politiky, dostane se ekonomika do pasti na likviditu. Jde o situaci, kdy výnosy vládních dluhopisů už nemají kam klesat a centrální banky nemají možnost, ovlivňovat jejich monetární politiku. A pokud se přesto pokusí výnosy snížit, soukromý sektor bude pochybovat, zda tyto kroky skutečně dokáží nastartovat ekonomický růst.

Spontánnost ekonomického cyklu

Už Keynes v roce 1930 uváděl, že ekonomický cyklus je řízen primárně spontánním chováním ekonomických subjektů, tedy firem a domácností, které podnikají nebo žijí v prostředí nepředvídatelné nejistoty. V případě pesimistických očekávání nebudou firmy investovat, přestože pro tento pesimismus nemají racionální důvod. Výsledkem bude další pokles.

Tato teorie může vysvětlovat také současný stav ekonomiky. Zatímco uvolnění monetární politiky v roce 2017 vyústilo v prudký nárůst investic, podpůrné kroky centrálních bank v letošním roce nezastavily pokračující pokles důvěry firem.

Co bude dál?
Zatímco Fed má pod kontrolou budoucí očekávání, i když v menší míře než v minulosti, BoJ i ECB se nachází mnohem blíže pasti na likviditu. Soukromý sektor v těchto regionech stále očekává, že výnosy státních dluhopisů budou nízké. Pokud by jim fiskální politika dokázala pomoci toto očekávání zvednout, mohlo by to pomoci.