Eurozóna mírně roste, politická rizika však přetrvávají

• Ekonomický růst v eurozóně pravděpodobně nebude stačit na to, aby v blízké budoucnosti došlo k významnějšímu nárůstu inflace.
• Obchodní spor mezi USA a Čínou bude mít zcela jistě dopad na region.
• Monetární politika ECB: Evropská centrální banka sice ještě nevyčerpala všechny své možnosti, ale její opatření postupně ztrácejí sílu.

Stejně jako v ostatních ekonomikách bude pro další vývoj v Eurozóně klíčová odpověď na otázku, jak politická rizika dokáží ovlivnit hospodářský růst. Jde jak o dopad americko-čínské obchodní války, tak o politický vývoj na domácí půdě.

V prvním čtvrtletí ekonomika rostla o 1,6 %, ale je nepravděpodobné, že tento růst dokáže udržet. Aktuální hodnoty indexu nákupních manažerů i další ukazatele naznačují, že potenciál růstu ekonomiky leží mírně nad 1 %. To pravděpodobně nebude stačit k tomu, aby jádrová inflace v dohledné době zrychlila svůj růst.

Na růst ekonomiky pozitivně působí silný trh práce a dobré spotřebitelské výdaje, to vše v kombinaci s mírnými fiskálními stimuly. Na druhé straně vah pak leží mezinárodní obchod a politická nejistota, které negativně působí na poptávku a kapitálové výdaje. Otázkou pak zůstává, jak se silné části ekonomiky vypořádají s horším vývojem těch slabších částí.

Dobrou zprávou je, že navzdory ekonomickému zpomalení nezaměstnanost zůstává stále nízká. Tato skutečnost příznivě působí na výdaje spotřebitelů, má ale za následek pokles produktivity, což spolu s tlakem na růst mezd nepříznivě působí na vývoj ziskových marží. Pokud tento vývoj bude pokračovat, firmy se v jednu chvíli mohou rozhodnout snížit náklady a ochránit tak své marže.

Evropa se potýká s vlastními politickými riziky

V následujících měsících budou největší politická rizika představovat Brexit a vývoj v Itálii. Ačkoli se vývoj ohledně Brexitu neustále mění, rizika tvrdého Brexitu, stejně jako žádného Brexitu, mírně vzrostla. Vše bude záviset na tom, koho konzervativci zvolí za svého nového lídra. Zda to bude zastánce tvrdého Brexitu, případně jak ostrý dokáže být ve vyjednávání s evropskou sedmadvacítkou.

Itálie nyní balancuje na ostří nože hned ve třech směrech: v otázce hospodářského růstu, udržitelnosti dluhu a v otázce politické stability. Ekonomika Itálie se ocitla ve druhé polovině loňského roku v mírné recesi. Ta se dostavila jako důsledek rostoucích nákladů na obsluhu dluhu, ztíženou nabídku úvěrů a klesající důvěru firem. V prvním čtvrtletí se sice italská ekonomika vrátila opět k růstu, ale v případě další konfrontace s Evropskou komisí riziko dalšího poklesu stále hrozí.

Evropská centrální banka stojí před nelehkým úkolem

Evropská centrální banka se nachází ve složitější situaci než například americký FED. Narozdíl od něj se ještě nedokázala vrátit na cestu k monetárnímu „normálu”. Otázkou je, jestli tuto šanci centrální bankéři ve Frankfurtu během svého působení vůbec dostanou. Je možné, že pokud se během stagnace pokusí o jedno či dvě zvýšení úrokových sazeb, budou rychle donuceni své kroky vrátit zpět, stejně jako to stalo Japonské centrální bance v roce 2008.

Každopádně ECB ještě nevyužila všechny dostupné nástroje. Zdá se ale, že další uvolňování monetární politiky bude mít na růst i inflaci omezený dopad. Aby se skutečně mohly projevit pozitivní dopady těchto opatření, bude je třeba kombinovat s fiskální expanzí a strukturálními reformami.