Koronakrize jako příležitost pro udržitelnější svět

V polovině 14. století obrátila Evropu vzhůru nohama epidemie moru, která způsobila sociální, ekonomické a politické otřesy. Epidemie má vždy dalekosáhlé následky, a ačkoliv dopad pandemie koronaviru nelze srovnávat s dopadem morové epidemie, ovlivňuje i tak všechny aspekty lidského života. V popředí našeho zájmu se nyní nachází problémy spjaté s diskriminací a zdravím planety Země. Další krize totiž může být právě krizí klimatickou. Bude koronavirus katalyzátorem změn směrem k udržitelnějšímu světu? A jaký bude přínos vlád, společností a jednotlivců?

Novým podmínkám ve světě po vypuknutí pandemie koronaviru se sice teprve začínáme přizpůsobovat, ale změny se již daly do pohybu. Vlády se rozhodly podpořit ekonomiku pomocí nebývalých fiskálních stimulů, jejichž cílem je zmírnit sociální a ekonomické dopady viru a zajistit financování projektů souvisejících se zdravotní péčí či udržením zaměstnanosti. Firmy zrušily či omezily výplaty dividend akcionářům a zpětné odkupy akcií. Více se nyní zaměřují na blaho svých zaměstnanců a dalších zúčastněných stran. Může být tato reakce vlády a firem prvním krokem udržitelnějším směrem?

Koronavirus měl také nepřímý fyzický dopad na naši planetu. Zásadní změny v lidské činnosti, které způsobila karanténní opatření a pokles průmyslové výroby, měly značný hmatatelný účinek. Pouze pár měsíců stačilo k tomu, aby se vzduch pročistil a zvířata se začala vracet do oblastí, které kvůli lidské činnosti dávno opustila. V roce 2020 tak lze očekávat nebývalý pokles emisí uhlíku. Mohly by tyto změny pomoci nastartovat přechod k méně znečištěné planetě?

Pomyslná kola odpovědného investování se již točí

Pandemie koronaviru ještě více zdůraznila význam společensky odpovědného investování a změnila rovnováhu mezi vnímáním důležitosti faktorů životního prostředí, sociální sféry a udržitelného řízení (ESG). Vlivem společenských důsledků koronakrize nabyl na důležitosti zejména faktor sociální sféry, který byl dříve spíše upozaďován.

Pandemie navíc poukázala na vzájemnou závislost mezi přizpůsobivostí, odolností a výkonností udržitelných investic. Odolnost proti tržním poklesům vykazovaly v době nastalé koronakrize firmy, které byly schopny přizpůsobit se měnícím se tržním podmínkám a upřednostnit blahobyt svých zaměstnanců a společnosti. Takové firmy svým investorům navíc přinesly podstatně vyšší tržní výnosy než standardní investice a jejich růstový potenciál v budoucnu je proto značný. Přechod k udržitelnému světu bude muset nastat na všech úrovních společnosti – v roli vlád, firem i jednotlivců.  

Jít příkladem aneb budou vlády jednat „zeleně“?

Fiskální a monetární stimuly, které byly vyhlášeny za účelem zmírnění důsledků koronakrize, nemají v minulosti obdoby. Stěžejní však bude, jakým způsobem budou vládní peníze utraceny. Například do jaké míry budou vládní výdaje podporovat strukturální změny, které pozitivně přispějí k transformaci na nízkouhlíkovou ekonomiku. Mohlo by se jednat o Evropskou zelenou dohodu, v rámci níž se jednotlivé země k takovým strukturálním změnám zavážou. Vlády však mají také pravomoc využívat stimuly k boji proti problémům v sociální oblasti – efektivní regulace trhu práce nebo zavedení politiky boje proti diskriminaci a nerovnosti.

Vlády můžou navázat na stávající agendu udržitelného rozvoje a implementovat opatření na podporu boje ke snížení emisí uhlíku a proti klimatickým změnám. Mohou využít dotací a pobídek k posílení zelených investic a infrastruktury, například podporou nízkoenergetických budov anebo obnovitelných zdrojů energie. Můžou však rovněž hrát aktivní roli při ovlivňování firemního chování, a to podmíněním finanční podpory firem jejich udržitelným výkonem. K dispozici však mají i represivní nástroje, jako jsou daně, jejichž prostřednictvím mohou potrestat společnosti podnikající s negativním dopadem na společnost a životní prostřední nebo naopak zvýhodnit firmy chovající se odpovědně. Velkou neznámou ale zůstává, do jaké míry budou vlády pokračovat v takové podpoře ekonomiky a také to, zda se společnosti vrátí ke svému původnímu chování, jakmile se opět finančně postaví na nohy a stanou se tak méně závislými na vládní pobídky.

Úroveň spolupráce mezi vládami určí, do jaké míry lze současné zaměření na udržitelný rozvoj zachovat z dlouhodobého hlediska. Pokud chceme splnit cíle udržitelného rozvoje v oblasti klimatu a dostát dalším cílům udržitelnosti, mezinárodní spolupráce a spolupráce na vládní úrovni je nezbytná. Koronakrize navíc ukázala, že různé státy mohou vzájemně spolupracovat, aby čelily společné hrozbě. Ať už se jednalo o poskytování zdravotní péče či vývoj vakcíny. Na druhou stranu je však také zřejmé, že unilateralismus a protekcionismus jsou na vzestupu vlivem populistické politické dynamiky, která se ne vždy shoduje s myšlenkou udržitelnosti.

Role firem bude klíčová

Vývoj na firemní úrovni je poháněn rozdílem mezi přístupem, kdy je akcionář na prvním místě, a modelem zohledňujícím všechny zúčastněné strany (zaměstnance, akcionáře, místní komunitu atd). Koronavirus zdůraznil naši závislost na ekonomické stabilitě, která spočívá v ziskovosti firem. Pandemie však také poukázala na důležitost faktorů sociální sféry, tedy orientace na zaměstnance, zákazníky a místní komunitu. Stane se toto udržitelnější vytváření hodnot trvalým trendem a přežije i po odeznění koronakrize?

Zbývá však zjistit, zda budou firmy ze zohledňování sociálních faktorů dlouhodobě těžit z hlediska vnímání firmy a v konečném důsledku jejích obchodních výsledků. V prostředí, kde spotřebitelé a investoři hodnotí firmy v kritičtějším světle a mají k dispozici více informací, nemusí být ekologické zaměření dostačující. Firmy ale mohou být nuceny omezovat postupy, které kladou zájmy akcionářů vždy nad zájmy ostatních zúčastněných stran a může být požadováno, aby pravidelně prokazovaly svůj závazek vůči společnosti jako celku.

Pokud se tento model fungování firem stane novým standardem, budou nefinanční parametry, jako jsou faktory ESG, hrát ještě důležitější roli ve způsobu hodnocení výkonnosti jednotlivých firem. To povede k rostoucí vzájemné závislosti faktorů E, S a G na firemní úrovni. Pouhé snížení emisí uhlíku nestačí, pokud se nestaráte o své zaměstnance nebo pokud například diskriminujete ženy. Ještě větší váhu získá faktor udržitelného řízení, jelikož jde o nejúčinnější nástroj pro posuzování odolnosti a kvality firemního chování a pro identifikaci rizik a příležitostí.

Role jednotlivce aneb hybatelé změn

Koronakrize zasáhla všechny aspekty každodenního života jednotlivců po celém světě. Hmatatelným způsobem zvýšila povědomí o klimatických a sociálních otázkách, což pomohlo lidem více si uvědomit důsledky jejich chování. Povědomí je ale jen prvním krokem, opravdová změna bude vyžadovat přijetí nových vzorců chování.

Dlouhodobé změny v preferencích a vývoj trendů v oblasti životního stylu tvoří základní předpoklad pro budoucí změny v chování spotřebitelů. Lidé omezují konzumaci masa, nakupují biopotraviny, zaměřují se na uhlíkovou stopu své stravy a hledají ujištění, že produkty byly získávány udržitelným způsobem. Pokud si však spotřebitelé budou muset vybrat mezi cenově dostupnou stravou a potravinami, které jsou vyráběny udržitelným způsobem, bude tento trend pokračovat?

Práce z domova, zdravější životní styl, méně cestování letadlem, více nakupování online, dopad sociálního distancování na volnočasové aktivity a další trendy mohou pokračovat i nadále. Tyto nové trendy by však mohly prohloubit rozdíly mezi rozvinutými a rozvíjejícími se zeměmi. Luxus volby si užívají bohatší, zatímco v chudších zemích převažuje orientace na cenu a dostupnost. To může vést k většímu rozevření nůžek z hlediska udržitelného chování. Stane se udržitelnost doménou bohatých?

Přechod k udržitelnější společnosti je na dosah ruky. Úlohou nás investorů  bude, uplatňovat holistický přístup k hodnocení firem – tedy vzít v úvahu obě strany rovnice: finanční nominální hodnotu i ESG faktory a zkombinovat je tak, abychom zformulovali naše investiční přesvědčení. Tím, že náš kapitál necháváme pracovat odpovědným způsobem, prokazujeme náš závazek řešit problémy, kterým dnešní svět čelí a čelit bude.